Žiju nyní, dívám se do budoucnosti, ale rád se ohlédnu i za včerejškem.

Nechci měnit svou minulost, nezapomínám na okamžiky štěstí, a nelituji ani starých chyb. To vše mě přivedlo až tam, kde jsem nyní. Ani u Truhlárny tomu není jinak, a jen díky dějinám Břevnova a Tejnky je můj dům právě takový, jaký je - historická duše v moderním těle.

V místech, kde je nyní Tejnka, se začali lidé usazovat již na konci 10. století, v souvislosti se založením Břevnovského kláštera a na něj napojeného zemědělství a řemesel. Postupně zde ale začaly vznikat i vinice a viniční usedlosti. Právě jedna z nich dala mému novému domovu jméno - usedlost Týnka, nyní Tejnka.

Od husitských válek, přes válku sedmiletou i třicetiletou, morové epidemie a další rány osudu až po zločinecký přístup komunistických a socialistických vlád Tejnku neminulo nic z těchto tragédií. Přesto se dokázala z každé pohromy dostat a na rozdíl od řady jiných podobných lokalit přežít a zachovat si svůj nezaměnitelný genius loci.

Jako samostatná obec Tejnka existovala celých 200 let, během nichž se změnila z řídké zástavby kolem viniční usedlosti v nejrozvinutější břevnovskou obec. Již na přelomu 19. a 20. století měla více obyvatel, než celý původní Břevnov. V roce 1922 se Tejnka a celý Břevnov staly součástí Prahy, díky čemuž Tejnka prožila dalších několik dekád rozvoje až do příchodu socialismu. Pod vládou komunistů a socialistů začala být historická zástavba Tejnky systematicky ničena nebo ponechána k postupnému zchátrání. Z malebných ulic s rodinnými domy tak zůstalo jen velmi malé jádro. Právě toto jádro se ale naštěstí soustředí kolem ulice Za Strahovem, kde stojí moje Truhlárna - historická duše v moderním těle.

Minulost je cesta, na níž jsme se potkali. Jemné detaily jsou mi ujištěním, že byla skutečná. Společné vzpomínky jsou mi důkazem, že jsem po ní nešel sám. Bydlím v Truhlárně.

Děkujeme občanskému sdružení Tejnka za laskavé poskytnutí informačních zdrojů a fotografií.